Blanka zhubla neuvěřitelných 45 kg. Zamilovala se do běhání, s jídlem ji pomohl nutriční program Sebekoučink a velkou oporou jí byla celá její rodina. Do změny životního stylu se pustili nakonec všichni společně a celá rodina je dnes o 130 kg lehčí! 

Blani, tvoje startovací váha byla více než 100 kg, jak se to stalo?

Vždycky jsem byla dítě, co rádo papá, přesto byla má váha dlouhou dobu v normě. Zlom nastal až v průběhu dvou těhotenství, kdy jsem si říkala: „Klidně bašti, vždyť jíš za dva“.  Vykrmila jsem se až na sto kilo. Následovalo období neustálých diet a jojo efektů. Vždy, když jsem se přiblížila k hranici sto kilogramů, nasadila jsem si nějakou dietu, a tak se to pořád opakovalo. Dnes vím, že jsem jedla buď strašně málo, nebo naopak moc. Děsivé je, že mi to tenkrát nepřipadalo vůbec zvláštní. Kdejaký článek o zázračné dietě nebo přípravku na hubnutí mě oslovil a já si bláznivě myslela, že budu hned štíhlá a třeba i bez práce. 

Až? 

Až se dcera rozhodla, že chce změnit životní styl a přivedla mě na stránky STOBu a Sebekoučinku. V té době jsem si stránky spíše „oťukávala“. Za měsíc po dceři se rozhodl zhubnout i syn a já se k němu přidala. 

U vás nakonec hubla celá rodina. Jak to vypadalo v praxi? 

Dcera už měla v té době svou rodinu a domácnost, s tou jsme se dělily o rady a úspěchy na dálku J. 

Se synem jsme začali společně běhat a zcela jsme změnili stravovací styl. Nakupovali jsme kvalitní potraviny, připravovali jsme si je na grilu v troubě, na páře, přestali jsme jíst smažené potraviny, vynechávali přidaný cukr, zařadili více ryb a hodně zeleniny. 

Manžel, ač rozhodně nepotřeboval hubnout, se k nám přidal, protože se mu náš nový styl zamlouval. Není to nakonec o žádné dietě, ale o zdravém selském rozumu.

Podpora a spolupráce celé rodiny byla neuvěřitelná a já poprvé v životě věděla, že tentokrát to bude trvalé a že se žádný jojo efekt nedostaví. 

Do změny životního stylu ji „nakoply“ vlastní děti a společně zhubly 130 kg!  

S kontrolou jídelníčku ti pomáhal nutriční program Sebekoučink, jak konkrétně? 

Pomohl mi hned dvakrát. Prvně jsem si potřebovala osvojit velikost porcí a nutriční skladbu jídelníčku a hlídání barevných semaforků mě opravdu bavilo. Nové návyky jsem si postupně osvojila a po čase jsem zapisovat přestala. Později jsem ale začala jíst velmi málo a nevěřila jsem tomu. Prožívala jsem asi nějakou euforii, v hubnutí se mi dařilo a já měla pocit, že jídlo snad ani nepotřebuji. V téhle chvíli mi opět pomohla rodina, protože mě upozornili na to, že jím málo. Podruhé jsem si vzala na pomoc Sebekoučink, který potvrdil, jak málo jím, také manžel na mě dohlížel a syn mi dal podmínku, že pokud budu jídelníček podceňovat, přestane se mnou běhat.

Uvědomila jsem si, že každý extrém je špatný a začala se opravdu snažit o zdravý přístup k životu bez zbytečných extrémů. Dnes se starám nejen o to, co jím, ale také kolik, abych měla vyrovnaný příjem a výdej. No, světe div se, ono to funguje.

Blani, ty ses zamilovala do běhání tolik, že pravidelně běháš maratóny doma i v zahraničí a vyhrála jsi i několik medailí. Jaké byly začátky? 

Začali jsme se synem a naše běhání bylo zpočátku spíše popobíhání a střídání běhu a chůze. Postupně se ale běh zlepšoval, a aby nás neopustila motivace, přihlásili jsme se na první pětikilometrový závod. 

V průběhu tohoto závodu se mi stala nemilá příhoda. Nějací mladíci křičeli: „Ty vole, vidíš támhle tu tlustou, v tom bílém tričku, ta je tedy…“ V tom bílém triku jsem byla samozřejmě já. V tu chvíli jsem si řekla, že to je naposledy, co o mě někdo takhle mluví! Motivace byla rázem ještě větší, jak v hubnutí, tak v běhu. 

Při dalším závodu, tentokrát to byl půlmaratón (21,1km), jsem zaslechla dva pány: „Teda, ta si to ale ve svých letech peláší“. Usmívala jsem se jako blázen a v duchu si říkala, kašlu na všechny, ať si myslí, co chtějí, já budu dělat to, co chci já a vypadat, jak chci já.

Na mém prvním běžeckém závodu na mě dva mladíci pokřikovali, že jsem „tlustá…“ Neodradili mě a běhat jsem nepřestala!

Jaké jsou tvé největší běžecké úspěchy? 

Vysnila jsem si, že se jednou kvalifikuji na prestižní Bostonský maraton v Massachusetts.  Nikdo kromě mé rodiny mi nevěřil. Můj velký sen se splnil letos v květnu! 

Hned v závěsu za Bostonským maratonem jsou to umístění z posledních třech závodů, kdy jsem ve své kategorii 50+ skončila dvakrát na bedně a jednou na čtvrtém místě. Můj rekord je z letošního Pražského maratonu 3:36:46.

Z běhání se stala láska a Blanka dnes běhá maratóny po celém světě!  Největším úspěchem je účast na prestižním Bostonském maratonu. 

Blanko, je neuvěřitelné, co všechno jsi ty i tvá rodiny dokázali, nemám slov. Jak to vypadá dnes? Podařilo se i ostatním udržet si nový životní styl a lásku k pohybu?

Ano, nový životní styl nám vyhovuje. Dcera zhubla celkem 40 kg. Dnes má roční holčičku Gabrielku, a protože měla velmi komplikované těhotenství a strávila poslední třetinu vleže v nemocnici, přibrala 27 kg. Po porodu opět začala dodržovat svůj předchozí "zdravý" životní styl a je zpět na váze před otěhotněním.

Syn zhubnul 45 kg, stejně jako já. Intenzivně posiluje a věnuje se i běhu, přibral svalovou hmotu a zbavil se tuků. Manžel hubnout nikdy nepotřeboval, celý život sportuje (v mládí hrál závodně badminton) a stále pravidelně posiluje a běhá.

V těchto dnech se s manželem a synem společně připravujeme na náš poslední letošní závod, a to Osacký maratón v Japonsku, který poběžíme začátkem prosince. 

Kdybys měla našim hubnoucím dát jednu radu, jaká by to byla?

Když chceš zhubnout, tak pro to opravdu něco dělej a nehledej výmluvy, proč to nejde! 

Blanko, moc děkujeme za krásný rozhovor plný energie a elánu. Myslím, že mnohé zvedneš ze židle a vyrazí minimálně na procházku, já sama jsem byla už třikrát běhat.

Chcete vědět více o Blančiných začátcích? Jak vypadala její příprava na Bostonský maratón a jaký je její stravovací režim? Více si přečtete v jejím blogu zde.