O 80 kilo lehčí: Klára ukazuje, že klíčem k úspěchu je hlava, ne hladovění

„Baví mě, že po kamarádkách dědím oblečení, které je jim malé”, směje se Klára. Už přes půl roku si drží stabilní hmotnost. Je s ní spokojená, a tak mohla s pomocí Eriky trošku navýšit příjem. Konečně zase jezdí na koni, sportuje, cítí se plná energie, cestuje a kupuje si šaty, které se jí líbí. 

Přesto prý někde na pozadí pořád probleskuje životní pocit dřívější Kláry, která se cítila „stará a tlustá”. Ví, že k přirozenému sebevědomí se musí ještě dopracovat. S velkou pokorou říká, že je na sebe pyšná, ale teprve se učí mít se znovu ráda. Přitom má všechny důvody k tomu, aby na sebe byla velmi hrdá – má za sebou obrovský kus práce, která stála hlavně na její vůli a odhodlání. 

Všem, kdo jsou teprve na začátku cesty, vzkazuje jednoznačné: „Připusťte si, že dokážete cokoliv, když budete opravdu chtít”. Ale vraťme se na začátek.

Anorexie, bulimie, rezignace…

„Já jsem nikdy nebyla úplně hubená, v pubertě jsem to řešila nejhorším možným způsobem – a to tak, že jsem nejedla skoro vůbec nebo velmi málo. Někdy mezi 15-18 lety jsem vykazovala asi dost znaků anorexie i bulimie, při svých 180 cm jsem měla necelých 60 kg. V 18 jsem po úrazu nemohla sportovat a místo abych tenkrát jedla ještě méně, tak jsem rezignovala a začala jíst „normálně“. Tělo, které hodně strádalo, na to logicky zareagovalo přibíráním. Navíc jsem měla velmi kladný vztah k alkoholu, což taky váze nepomohlo. Zpětně nechápu, že jsem to nezastavila dříve, z velikosti 36 byla 38, 40,42… Najednou jsem nenakoupila oblečení v běžném obchodě.

A to už je pak takový bludný kruh. Jste tlustá, málo se hýbete, protože každá aktivita je náročná, a tak přibýváte ještě víc. V hlavě vám běží, že žádná modelka stejně nikdy nebudete, tak už je vlastně jedno, kolik vážíte a jestli jste tlustá více nebo méně…”

Zkusila jsem snad všechno

„Zhubnout jsem se rozhodla mockrát. Často se mi to i dočasně povedlo, nejúspěšnější pokusy byly 10-15 kg dolů. Ale nikdy jsem nevytrvala. Poslední rozhodnutí bylo v létě 2023. Řekla jsem si, že po prázdninách začnu, že už je to i zdraví ohrožující. V září jsem pak procházela rozchodem, ten jsem ještě „musela“ zapít… Ale od října 2023 jsem se do toho pustila. Věděla jsem, že nejsem psychicky v pohodě a potřebovala jsem se zaměřit na něco jiného než na problémy v osobním životě. Naštěstí jsem se zaměřila na své tělo. 

Lektorku STOBu Eriku jsem našla jako výživového poradce. Potřebovala jsem pomoct s nastavením jídelníčku a přechodem z ketodiety na normální stravu. Spolupráci s Erikou hodnotím velmi pozitivně, doporučila jsem ji i dalším kamarádkám. Díky metodice STOBu jsem se snáz zorientovala v tom, jak moje tělo funguje, jak pracovat s jednotlivými potravinami, na co si dát pozor a jak nové návyky začlenit do života.  

Uvěřit si, to je oč tu běží

Při práci na změně svého životního stylu Klára zjistila, že pro ni není nejtěžší začít, jak se často říká. Naopak, nejdůležitější je nevzdat to. Zvlášť když vám neustále nějaký červíček v hlavě našeptává, že už jste to zkoušela mockrát, a stejně to zase nevyjde. 

Uvěřit si, že to dokážete, že i vy můžete přirozenou cestou shodit víc než jen pár kilo. Zjistila, že když se do toho pustí pořádně, výsledek může být mnohem, mnohem lepší. Metodika STOBu, podle které Klára s Erikou postupovaly, pracuje hodně s myšlením a našimi stereotypními návyky. Protože úspěch není jen v těle, ale především… v hlavě. A díky tomuto postupu je velká šance si zdravé návyky udržet dlouhodobě. 

Jaké konkrétní změny Klára zavedla:

• Strava: Tu jsem změnila úplně od základu. Na začátku října 2023 jsem udělala tlustou čáru, na několik týdnů přešla na „keto pytlíky“. Uvědomila jsem si, že to není dlouhodobě udržitelné řešení, a tak jsem vyhledala odbornou pomoc (Eriku), aby mi pomohla nastavit zdravý a udržitelný způsob stravování podle metodiky STOBu. Zjistila jsem, že mému analytickému mozku dělají radost zelená kolečka v kalorických tabulkách, píšu si vše už skoro 600 dní v kuse. 
  
  
• Pohyb: Ve fázi „keto pytlíků“ jsem byla hodně unavená (příjem na úrovni cca 50 % bazálu), občas jsem šla plavat. Následně jsem si našla trenérku, resp. domluvila jsem se se svojí kamarádkou, která dělá osobní trenérku, že budu její nová klientka (jsem jí nesmírně vděčná, že se výzvy v podobě super velké klientky nelekla). S Olčou spolupracuji do dneška (obsah tréninků se mění – chůzi vystřídal běh, vrátila jsem se zpět na koně, protože už mě zase unese, plavu víc bazénů atd.). Ale model je od začátku stejný: 1x týdně osobní individuální trénink, na zbytek týdne od Olči připravený rozpis aktivit, co kdy a jak dlouho, na silové tréninky sepsané konkrétní cviky a intervaly. Svoje domácí vybavení jsem postupně rozšiřovala, dnes už mám z jedné místnosti v domě udělanou vlastní posilovnu. 
  
  
• Psychika: Určitě jsem nyní víc v pohodě sama se sebou, i když často se mé staré nesebevědomé já projevuje. Je super moct zase dělat všechno. Navíc dříve jsem třeba sama necestovala, v hlavě jsem měla, že na mě budou lidi koukat jako na „tlustou chudinku“, co s ní nikdo nechtěl být... Teď se prostě sbalím a jedu. 
  
  
• Spánek: Tak to je asi nejslabší místo, vím, že bych měla spát více, ale není kde brát. Práci mám pořád stejnou, tréninky mám všechny ráno, takže vstávám před 5, abych stihla plavání, běhání, silový trénink před prací. Po práci občas ještě přidám nějakou pohybovou aktivitu, chci ale trávit čas i s rodinou a přáteli – a než pak doma nachystám vše na další den, tak mi na spánek většinou zbývá tak 6 hodin. Vím, že to není ideální, snažím se ho natáhnut alespoň na 7. 

Přísný začátek, postupně větší pohoda

Klára se rozhodla, že prvních šest měsíců na sebe chce být přísná, přestože ji k tomu Erika nijak nenutila. Metodika STOBu tak striktní není, vždy však záleží na každém, jaký přístup k hubnutí zvolí a s každým pracuje individuálně. Klára si nedovolila vybočit, a to ani v jídle, ani v pohybu. Držela se svých pravidel striktně – v tom jí samozřejmě pomáhal fakt, že režim dobře fungoval. 

Půl roku byla naprostý abstinent (dnes o tom vtipkuje, že to byla opravdu velká výzva!). Další měsíce už si občas rozvolnění režimu dovolila, ale nikdy náhodně – vždycky to měla předem naplánované a držela se pravidel, která si pro vybočení z režimu předem dala. Krizový moment přišel, když byla po roce na operaci břicha (odstranění přebytečné kůže). Bála se, aby jí klidový režim po operaci příliš nevyhodil z nastoupené cesty. Ale ustála to a pokračovala dál tak, jak byla zvyklá. 

V poslední době už si vybočení dopřává častěji – což je také dané tím, že je na své vysněné váze a jejím cílem je jen udržení. A to pravidelně kontroluje – jednou týdně se váží. Když si někdy dopřeje úlet, počítá s tím, že se pak zase hned vrátí do zajetého režimu. Ale dejme zase slovo Kláře: 

Co mě na hubnutí vyloženě bavilo:

• Nakupování menšího oblečení! :-D 
• Celkově mě asi „bavila“ reakce okolí, hlavně lidí, co mě neviděli dlouho. Ono přeci jen když shodíte 80 kg, tak toho si všimne každý…
• Je vtipné po těch letech dostávat od kámošek oblečení, které už jim je malé. :-)

Co dělám pro to, abych si nové tělo udržela: 

• Myslím, že když v tom novém režimu už jste, tak v něm prostě zůstanete. Nemám důvod méně cvičit, takže jsem zvýšila o něco příjem, abych už nehubla a teď vlastně pořád hledám ten balanc, zatím se „bojím“ přestat zapisovat jídelníček, ale i k tomu jednou dojdu. Mně funguje a doufám, že dlouhodobě bude, že si v hlavě nastavuji nějaké váhové rozmezí, ve kterém chci být. Každý týden se vážím, a když bych viděla nějaký výraznější výkyv, tak s tím něco udělám.

A můj plán do budoucna? 

• Zůstat hubená a ve formě. :-D 
• No… bez oblečení to pořád není velký šlágr, to je asi jediné negativum velkého váhového úbytku. Mám za sebou operaci břicha (abdominoplastiku) a už mám i termín na prsa a stehna. V obou případech půjde také „jen“ o ořezání přebytečné kůže. Pak už se na sebe snad i budu moci koukat v plavkách…

Lektorka Erika o Kláře:

Když u mne Klárka v listopadu 2023 zaklepala na dveře, měla dole 18 kilo a byla na keto dietě. Zakázka zněla jasně: postupně přejít na normální – racionální jídelníček bez „pytlíků", a především dál pokračovat v hubnutí. 

Upřímně, trochu mě to vyděsilo. Moje předchozí zkušenosti s klienty po keto dietě byly 100% negativní – zhubnutá kila si neudrželi a často přišel rychlý jo-jo efekt. Pravdou je, že s nikým z nich jsem neřešila konkrétní přechod na běžnou stravu, ale pouze jejich historickou zkušenost, kdy se tomuto klíčovému tématu patřičně nevěnovali.  

Spolupráce s Klárkou byla spolupráce snů. Šla si za svým cílem bez výmluv a s obrovským odhodláním. Každou změnu, na které jsme se domluvily, hned uváděla do praxe – hledala způsoby, jak to udělat, ne překážky, proč to nejde. Změna ve stravování byla pro Klárku velká. Jednak už samotný přechod z ne úplně vhodného jídelníčku na velmi restriktivní keto dietu, který absolvovala sama, a následně i náš společný přechod z keto (1 100 kcal a 30 g sacharidů) na běžnou stravu s rozumným kalorickým deficitem. 

Klíčové bylo porozumění principům zdravého stravování a vytvoření nových návyků v souladu s metodikou STOB – základ pro to, aby si váhu udržela i dlouhodobě.

Celkovému a rychlému výsledku zásadně pomohl i pohyb, který Klárka výrazně navýšila. 

Mám velkou radost, že Klárčino odhodlání, následované změnami stravy, pohybové aktivity a myšlení, vedly k tak skvělému výsledku a držím pěsti v další cestě! Jsem vděčná, že jsem mohla být součástí tak inspirativní proměny, která zásadně zlepšila kvalitu Klárčina života.

A vzkaz pro všechny, kdo chtějí zhubnout: Cesta VŽDY existuje. Není zadarmo, ale zdraví a spokojený život jsou odměnou nejvyšší!

Hubněte s podporou odborníka a skupiny

Naše dlouholeté zkušenosti a tisíce úspěšných absolventů kurzů zdravého hubnutí říkají jediné – s podporou se zkrátka hubne lépe. Součástí kurzu je ale i lekce zaměřená na vztah k vlastnímu tělu. Přihlaste se do kurzu, získejte podporu a buďte při hubnutí úspěšní.