Co s námi dělá stres?
Celkem všichni dobře víme, že při stresové zátěži se náš organizmus připravuje k záchraně. Jedná se tedy o automatickou reakci na předpokládané nebo prožívané nebezpečí. Neurohumorální řídící centra, která nemůžeme ovládat svou vůlí, mobilizují naší energii, a tak dochází k nabuzení organizmu. Volíme pak automaticky ze dvou základních věky vyzkoušených adaptačních stavů. Buď se jedná o aktivaci (útok nebo útěk) nebo útlum (zůstat jako „mrtvý brouk“), čímž se náš organismus snaží o co nejlepší způsob přežití.
Stresová reakce je z metabolicko-ekonomického hlediska velmi náročná. A trvá-li působení stresorů dlouho, organizmus se vyčerpává. Klesá nám imunita, a tím pádem geneticky oslabené orgány individua jsou náchylnější k funkčním a jiným poškozením. Prokazatelně takto vzniklé choroby označujeme jako psychosomatická onemocnění.
Někteří odborníci se shodují, že k takovým onemocněním patří téměř všechna. Výjimkou jsou pak onemocnění, která evidentně vznikají v důsledku působení chemických látek (otravy aj.) nebo fyzikálních jevů na organismus (prochladnutí, žár slunce aj.).
Emoční stres jako příčina psychosomatických onemocnění
Jednoduše řečeno psychosomatická onemocnění jsou tělesná onemocnění z duševních příčin. Stres, který způsobuje v organizmu nerovnováhu, můžeme označit jako emoční stres. Jedná se o nevyjádřené emoce (pocity napětí), které v organizmu zpravidla působí dlouhodobě (chronicky).
Z jakého důvodu se nám často nedaří tento emoční stres svobodně vyjádřit dříve než onemocníme? Zaprvé v dnešní „civilizované“ době se musíme mnohokrát vejít do tzv. společenských konvencí (na rozdíl od zvířat). Tak např., když Vás pokutuje revizor, nejste-li vyšinutá osobnost, nezastřelíte jej ze vzteku, že jste mu dali své poslední peníze v tomto měsíci; když Vás naštve nadřízený, běžně se s ním prudce nepohádáte, přesto, že byste měli, co mu říci, jelikož nechcete ztratit svou práci, …dále si vzpomeňte na vlastní podobné situace, kdy musíte potlačovat své pocity.
Na druhou stranu je určitě mnoho situací, kdy bychom si mohli dovolit asertivně projevit i své emoce s negativním nábojem (vztek, smutek, zoufalství aj.) bez toho, abychom někomu nebo sobě ubližovali. Bohužel se ale mnoha lidem stává, že takové emoce zcela potlačí stejně jako v předešlých příkladech. Potlačujeme je chronicky a nevědomě často v důsledku výchovy, kdy jsme jako malé děti mohly být odrazované (nebo i trestané) za projevování negativních emocí (vztek, strach aj.). Tak jsme se naučili např. svůj vztek velice brzy ignorovat. To ale v žádném případě neznamená, že tato emoce přestala existovat! Jen jsme se ji naučili nevnímat. V dospělosti se nám pak může tato „dovednost“ nevyplácet, tím že nedokážeme vztek správně rozlišovat u sebe ani u ostatních, nemluvě o jeho konstruktivním vyjadřování.
Když si představíte každou emoci, ať už pozitivní nebo negativní jako určité množství energie, které se zvětšuje jako pára pod pokličkou, co může následovat? Nahromaděný emoční stres musí někudy ven. Když nevyjádříme své emoce asertivně, jelikož si je ani neuvědomujeme, vyjádří je za nás tělesné příznaky. Běžně ve formě občasných bolestí hlavy, trávicích potíží, srdečně-cévních onemocněních atd. Mezi psychosomatická onemocnění se řadí i poruchy příjmu potravy a obezita.
Celostní pojetí onemocnění a psychoterapie
Každou nemoc je důležité nahlížet jako celek, který se skládá z několika částí: biologické hledisko (lékařský nález…), sociální hledisko (důsledky onemocnění v rodině, blízkém okolí…) a psychologické hledisko, které představuje naše prožívání před a v době onemocnění. Obezita není výjimkou.
Teď se jen stručně zmíním o jednom aspektu psychologického hlediska tohoto onemocnění. Jak jsme si výše vysvětlili, stres (rozuměj chronicky nevyjadřované emoce) se u disponovaných jedinců může manifestovat v přejídání. Velice jednoduše řečeno, místo, abyste svobodně a asertivně sdělila muži, že s ním nesouhlasíte, automaticky sáhnete po nějaké potravině, která vás uklidní. Pravděpodobně si ani neuvědomíte, co cítíte, co potřebujete takto uklidňovat.
V psychoterapii se člověk mimo jiné učí rozeznávat své emoce tak, že si je začne uvědomovat a kontrolovat. Tím se stáváme vědomě odpovědní za své chování a jednání a lépe se nám pak daří ovládat jindy nezvladatelné situace.
Pokud cítíte, že hubnutí nezvládáte, využijte naší poradny nebo kurzy snižování nadváhy .
| Další > |
|---|
