Obezitologové označují obezitu za
multifaktoriální onemocnění, to znamená, že na jejím vzniku se podílí mnoho
různých faktorů.
Velmi často je mezi veřejnou
populací chápána a subjektivně vnímána spíše jako problém estetický, než
zdravotně významný, ale je nutné si uvědomit všechny závažné zdravotní důsledky.
Obezitu je třeba pojímat komplexněji, není to jen porucha týkající se nevhodného složení těla, ale je to též odlišnost kognicí a emocí obézních, kteří často v důsledku černobílého myšlení prožijí život „ve jménu hubnutí“. Život obézních se skládá z období, kdy nasadí radikální nevhodnou dietu, a z období absolutní nekontroly a nadměrného příjmu potravy, kdy sbírají síly na zahájení další diety. Proto je třeba i terapii pojímat komplexněji a neléčit jen somatickou poruchu, nevhodné stravovací a pohybové návyky, ale zaměřit se též na kognice a emoce, které k nevhodnému chování vedou. To platí zejména o lehčím stupni obezity (BMI do 35), který je percentuálně nejvíce zastoupen a kde je kognitivně behaviorální přístup velmi efektivní.
S obezitou jsou spojena jak zdravotní
rizika (kardiovaskulární onemocnění, diabetes II. typu, ortopedické,
kožní komplikace a další), tak psychická.
Jednou
ze stěžejních komplikací obezity je neschopnost těchto pacientů dodržovat
léčebný program. Základním požadavkem obézních je totiž relativně přirozeným a
nerizikovým způsobem snížit svoji hmotnost s co nejmenším osobním úsilím a
minimálními ekonomickými a časovými investicemi. Proto se tak často pacienti
uchylují k různým "nesmyslným" radikálním dietám, slibujícím rychlé
váhové úbytky za krátké časové období. Bohužel po jejich ukončení následuje
návrat k původní, často i vyšší váze ( jo-jo efekt) a s tím i větší zdravotní a
psychické problémy.
Je tedy patrné, že je velmi důležitá nejen klinická
léčba a správný redukční režim, ale také podpora psychologa a rodinného
zázemí pacienta.
| < Předchozí | Další > |
|---|
