Pocit hladu je v podstatě regulačním mechanizmem, který upozorňuje člověka na nutnost doplnění energetických potřeb organizmu. Tento pocit je u člověka lokalizován do okolí žaludku, proto jsou také nazývány hladovými kontrakcemi (stahy). Pokud se ale v některých výjimečných situacích odstranily nervy, které žaludek zásobovaly, nebo prakticky celý žaludek, nedochází tím k výraznému ovlivnění potravinového chování. Centrum, které u člověka ovlivní pocit sytosti nebo pocit hladu, je umístěno v části mozku, která se nazývá hypothalamus.
Pocit hladu je u člověka fyziologicky provázen snížením hladiny krevního cukru, glukózy, resp. z hlediska priority je to právě hypoglykemie, která vyvolává pocit hladu. Je opakovaně dokumentováno, že potrava s nízkým glykemickým indexem vede k vyplavení menšího množství inzulínu a následně k menšímu či pozdějšímu pocitu hladu., event. chutě člověka, je celá řada. Pochopitelně není možno změnit například genetické vlastnosti člověka, také různé razantní způsoby, jako je bandáž žaludku či zavedení balónku mohou mít efekt pouze krátkodobý.
Chuť k jídlu má velmi blízko k pocitu hladu, většinou ale nebývá provázená zmíněnými nepříjemnými fyzickými pocity v oblasti žaludku.
Dalším pojmem je chuť, ale nikoliv obecná, ale zaměřená jen na některou složku potravy, například sladká jídla, čokoládu a podobně. Zde se ale dostáváme blízko ke stavu, který je možno označit jako „závislost“, v naprosté většině ale nikoliv toho charakteru či stupně, jako tomu bývá u drogově závislých jedinců. Nicméně určitá podobnost, byť více či méně vzdálená, zde existuje. U člověka s normální reakcí, kde existuje rovnováha mezi potřebou organizmu a vyváženým pocitem hladu a pocitem sytosti, se člověk vlastně nepřejí, protože se neobjeví pocit hladu v době kdy organizmus má ještě přiměřenou energetickou zásobu. Samozřejmě při zátěži, jak fyzické, tak psychické dojde k vyslání signálu, že organizmus energii vyžaduje.
Pocit sytosti se pak objevuje při dostatečné zásobě vcelku dobře dostupných zásob, ale není sklon k nadměrné a možno říci z hlediska funkčnosti organizmu k jejich zbytečné tendenci k hromadění. Z fyziologického hlediska se tedy nejedná o nadprodukci rezervního tuku. Je vytvořen rovnovážný stav.
Jak zabránit pocitu hladu - navodit pocitu sytosti?:
1. Strava musí mít menší množství sacharidů, než je tomu v řadě redukčních režimů, některé studie doporučují snížení dosti výrazné (až na 40 % celkové energetické hodnoty). U lidí, kteří mají zdravotní problémy např. s ledvinami nelze však dlouhodobě toto množství bílkovin konzumovat.
2. Je nutno zařazovat také přiměřené množství tuků, doporučením je 30% z celkového energetického příjmu, převážně však rostlinné oleje, které obsahují mono a polynenasycené mastné kyseliny.
3. Je nutno počítat s vyšším množstvím bílkovin, než je tomu dosud zvykem. Mělo by se jednat až o 25 – 30 energetických procent celkové průměrné denní spotřeby.
4. Přetrvává požadavek dostatku zeleniny a ovoce, aby byl zajištěn dostatek vlákniny a dalších potřebných nutrientů (minerální látky, vitamíny, flavonoidy a podobně).
5. Samozřejmě přetrvává nebo spíše je zdůrazněn požadavek, aby denní kolísání hodnoty cukru bylo pokud možno co nejmenší. Tím se sníží potřeba vyplavení inzulínu z pankreatu se všemi pozitivními důsledky (nesmírně důležité u cukrovky, metabolického syndromu a podobně). Prakticky se jedná o konzumaci jídla v 5-6 porcích a současně o zřetelnou preferenci jídel s nízkým glykemickým indexem.
6. Nutno vzít za své, že redukční režim není vlastně dietou, která by se měla (nebo musela) dodržovat po určitou dobu. Jedná se o trvalou změnu způsobu stravování, kde v období redukce se musí některé složky po určitou dobu omezit. Tuto úpravu celkového režimu (spojeného i s fyzickou aktivitou) musí člověk respektovat celoživotně. V určité etapě to může být chápáno jako „příkoří“ (proč zrovna já to musím dodržovat), ale s určitým časovým odstupem si člověk uvědomí důležitost a význam těchto opatření pro svoje zdraví a bude je považovat za naprosto normální.
| < Předchozí | Další > |
|---|
