Naše chování na návštěvě při odmítání jídla se může pohybovat od pasivity (vezmu si vše, co se mi nabízí, a jsem z toho nešťastný) až k agresivitě (pohádám se s tchyní, která se cítí odmítnutím cukroví odmítnuta sama). Pokusme se dopracovat se k chování asertivnímu.
Základem asertivního chování je otevřenost komunikace bez použití manipulativních strategií, stálé zachovávání respektu a úcty k sobě i k těm druhým, s nimiž vstupujeme do kontaktu. Podstatou asertivního chování není osvojení si technik, díky nimž získáváme „navrch“ nad těmi druhými a dosáhneme svého – je to něco mnohem hlubšího – jsme-li asertivní, dokážeme si jasně vymezit své osobní hranice a respektovat osobní hranice druhých.
Zasedáme k bohatě prostřenému vánočnímu stolu
Představme si situaci, kdy jako každoročně usedneme u rodičů či prarodičů ke svátečnímu stolu, ke kterému patří zažité jídelní zvyklosti, které ovšem chceme s nastolením jiného životního stylu změnit. Blízcí příbuzní jsou dokonale natěšeni a připraveni nás uctít a vyjádřit svou lásku právě skrze plný stůl neodpovídající zásadám racionální výživy, ba, typicky právě naopak. Defilují před námi produkty typické české kuchyně (více než bohaté na tuky a cukry, které se snažíme měsíce omezovat).
Zkusme si vzpomenout, co se nám honí v tomto okamžiku hlavou:
„Já vím, že bych cukroví jíst neměla, vždyť velmi rychle naberu to, co jsem krok po kroku shodila. Ale Vánoce, to je přece smažený kapr, bramborový salát a cukroví. A co by tomu řekli ostatní? Máma bude nešťastná, bude si myslet, že mi něco je, bude o mě mít starost, bude si myslet, že jsem nevděčná… Bojím se Vánoc, už aby byly rychle za mnou…“
Teď zkusme situaci přehodnotit – nacvičit si dopředu jiné myšlenky
„Přestanou být pro nás Vánoce Vánocemi, když se budeme stravovat jinak než tradičně? Oč nám jde víc – splynout s normami společnosti, nebo se chovat podle sebe sama? Je pro nás důležitý vlastní pocit uspokojení?“
Jak zvládnout sebe
Napřed musíme zvládnout sami sebe. Zkusme si dopředu rozmyslet, co si povolíme, ať už ve smyslu nabraných kilogramů (naplánuji si např. o Vánocích přibrat jedno až dvě kila), nebo množství spořádaných pochutin při konkrétním posezení (rozhlédnu se po vánočním stole, řeknu si, co si dopřeju, a to pomalu, třebas v malém množství vychutnám, navíc mi bude lépe, protože nebudu přejedený jako jindy a jako ti vedle mě, kteří si s upoceným čelem musí povolovat pásky… a budu mít pocit vítězství sama nad sebou).
Jak zvládnout okolí
Klasické výroky okolí: „To jsem ráda, že jsi konečně tady, celý den peču, už jsme se na tebe všichni moc těšili. Tak pojď konečně ke stolu, husa už voní. Ale, no tak, co je to s tebou, vždyť jsem to pekla hlavně kvůli tobě, to jsi měla vždy nejraději. A když si nevezmeš, urazíš mě.“
Asertivní přístup (s respektem k sobě i druhé straně)
,,Mami, moc díky, to je od tebe skvělý, že ses tak snažila. Ale já si to vzít nechci – začala jsem hubnout, takže jsem musela hodně výrazně změnit životosprávu. Husa a knedlíky, to je něco, co už si nedám. Mám radost z toho, že mi hubnutí jde dobře – právě i proto, že jsem změnila jídelníček. Jím teď hlavně zeleninu, netučné sýry, lehká masa, připravovaná bez tuku. A cítím se skvěle. Já si třeba vezmu trochu toho zelí a husí prsa, ale pro příště tě poprosím, jestli můžeš vymyslet něco dietnějšího. Nebo bychom se mohly dohodnout dopředu, já něco přivezu a pak to jen dotvoříme do konečné podoby.“
Další možnosti odpovědí:
„Fakt je mi takhle mnohem líp, mám ze sebe radost, mám víc energie, elánu a síly. Není to nic proti tobě, ale já bych domu nemohla jezdit ráda, kdybych měla pocit, že tě budu trápit, když nesním to, co mi připravíš. Domluvme se na změně.“
Výroky okolí:
„Tak si vezmi alespoň cukroví, je výborné, vždycky jsi ho měla ráda.“
Na možné matčiny námitky lze asertivně reagovat:
„Ne, děkuji, jsi hodná, je to výborné, vždyť vidíš, jak to ostatním chutná. Já si vezmu moc ráda to ovoce, co je na stole. Nemám na další cukroví chuť a nechci se nutit, to by ti přece radost neudělalo. Navykla jsem si jíst lehčí stravu a dělá mi dobře. Cítím se od té doby opravdu lépe, nechci si to pokazit! Pokud bych to porušovala, ubližovala bych si.“
„Děkuji, ale vezmu si tohle, mám na to největší chuť.“
„Ne, díky, teď nebudu, je mi lépe, když nemám tak plný žaludek.“
V rámci čisté asertivity nemá smysl utíkat do stereotypů manipulativních lží typu – „mami, jsi hrozně hodná, já bych si moc ráda vzala, ale včera mě chytil žlučník a mám od doktora nařízenou přísnou dietu,“ jediné možné řešení je okamžité objasnění situace.
Reakce lze obměňovat neomezeně, důležité je udržení vědomí – chci jezdit za matkou, nechci mít pocit viny, když nepřijmu to, co je podle ostatních nejlepší; musím obhájit sebe sama.
Naše protistrana to většinou myslí dobře, nabízí-li opulentní formu občerstvení, ale my musíme setrvat na tom, že to myslíme dobře především sami se sebou, že my jsme soudci toho, co je pro nás dobré, a nikdo jiný. Máme-li se rádi, míra naší sebeúcty je vysoká, nemáme s tím většinou ani problém, stačí jedno až dvě „ne“, prezentované s úsměvem, mile, což je přirozeně startovní plochou pro respekt a přijetí druhými. Je-li pro nás odmítnutí problém, druhá strana to vycítí a vnímá naše rozpaky a váhání jen jako ostych. Přitvrdí svou nabízecí strategii – dlužno podotknout, že většinou skutečně v dobré vůli, což je pro člověka ostýchavě nejistého to nejhorší.
Samozřejmě, pokud jste se desítky let chovali jinak, je těžké se hned změnit, ale pokuste se vyzbrojit knihami o asertivitě, kterých je dnes k mání velké množství, a nacvičovat nové chování v praxi. Příležitostí bude habaděj.
Jak se necítit vinným, když se najíte, a ochuzeným, když se nenajíte
1. Pokud je to možné, naplánujte si předem, co a v jakém množství budete jíst, abyste nepřesáhli svou denní energetickou spotřebu. Případně si na vánoční posezení „našetřete jouly” omezením příjmu potravy v předchozích dnech nebo zvýšenou tělesnou aktivitou. Když dodržíte vámi určený energetický limit, budete spokojeni, že se dovedete kontrolovat. Zároveň budete moci bez pocitů viny vychutnat několik chlebíčků či malý kousek dortu. Cítíte ten rozdíl ve srovnání se svým minulým přístupem, kdy jste po snědení něčeho nepovoleného propadli panice, že jste porušili dietu, že jste selhali? Nyní se těšíte na zkonzumované množství jídla, které jste si sami určili.
2. Nechoďte na oslavy úplně vyhladovělí – ve stavu hladu jdou všechna předsevzetí stranou. Před oslavou snězte něco malého, nízkoenergetického, jinak zapomenete, že hodláte jídlo jen ochutnat.
3. Užijte si své povolené jouly co nejlépe, tzn. nejezte oříšky, brambůrky a jiné potraviny, které můžete mít kdykoliv. Rezervujte si ve svém žaludku místo na speciální potraviny, využijte možnosti vyzkoušet nová, neznámá jídla.
4. Jezte co nejpomaleji, věnujte pozornost chuti, vůni, vzhledu jídla. Přestože sníte jídla méně než ostatní, více si ho užijete a zabráníte tím automatickému jedení, které přináší obrovské množství joulů navíc. Omezte tedy kvantitu a soustřeďte se spíše na kvalitu potravin.
5. Mějte na mysli perspektivu – jestliže sníte více, než jste si povolili, nezatracujte se. Dodržujete-li správný jídelní režim týden, měsíc, nebo dokonce několik měsíců, jeden den přejídání vaše úsilí nezmaří.
| < Předchozí | Další > |
|---|
